Je opravdu hodně lidí, kteří se zajímají o kulturu. Říkala jsem si, že kdybych se nezajímala o kulturu, tak bych asi přišla o hodně. Protože jsem se také dozvěděla, že když se člověk zajímá o kulturu, tak mám potom taky větší rozhled, a to v celém světě. Abych pravdu řekla, tak jsem také je taková, že moc ráda cestuji za kulturou i do jiných měst a také do jiných cizích zemí. Opravdu hodně mě to baví. Nejraději jsem měla takový krásný místo, kterému se říká Louvre v Paříži. Jistě víte, co je to Louver, protože je to opravdu největší obrazárna a nyní si vzpomínám, že možná tam je také opravdu krásný obraz Mony Lisy.

Říkala jsem si, že by to nebylo od věci, kdybych se tam díval a třeba i vícekrát než jenom jednou za život. Takže jsem řekla jsem mu příteli, jestli by nebylo na škodu, kdybychom se vždycky alespoň jeden rok nepodívali do Louvru. Vždyť by to byla veliká škoda, když miluji kulturu a vzdělávání se. Škoda, že jsem se nevyučila nějakým akademikem, že bych také potom mohla namalovat obrazy. A krásné obrazy mám moc ráda a vyvolávají ve mě pocit štěstí. Přítel mi řekl, že by mu to vůbec nevadilo, kdyby jezdil se mnou, protože i on má a rád kulturu, což mě moc těší.

Takže jsem byla velice potěšená a překvapená, když s tím přítel souhlasil. A také jsem se zeptala své maminky, jestli by o nás někdy s námi nechtěla jet také do Louvru anebo jenom za kulturou, protože jí to vlastně rozšíří její obzory a myslím si, že by se to líbilo i mojí mamince. Protože si vzpomínám, že mi kdysi moje maminka říkala, že by se nechtěla ještě někam podívat. Moje maminka nikdy nebyla taková, že by někam jezdila, protěže vždy byla moc nemocná. Takže jsem si řekla, že maminku s přítelem vezmu do Louveru, aby byla spokojená. A myslím si, že se jí to bude líbil a příště někam zase moc ráda vyrazí za kulturou.