Někdo bere vzdělání opravdu hodně vážně. A to bych nebyla já, abych také nechtěla mít nějaké vzdělání. Já jsem vždycky toužila mít nějaký titul. Chtěla jsem být magistra anebo inženýr. Anebo alespoň také bakalář. A víte, co se nakonec stalo? Bohužel nejsem ani jeden. Tedy ne bohužel, ale jednoduše jsem otěhotněla. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co mám dělat a byla jsem z toho v šoku. Můj partner také říkal, co budeme dělat, protože on si dítě vůbec nepřál. On chtěl dítě asi až tak za deset anebo i za více let. Jenomže já jsem to udělala tak, že jsem si dítě jednoduše nechala.

Absolutně bych se nevzdala svého dítěte. Takže jsem vzdělání opustila. Byla jsem zrovna ve třetím semestru. Ve škole na vysoké škole. A bohužel jsem toho musela opustit, protože v těhotenství mě bylo opravdu tak hodně špatně, že jsem se potom ani nedokázala soustředit na učení. Ale chodila jsem také do knihovny, kde jsem se učila. Chodila jsem také různé kurzy. Chodila jsem do kurzu angličtiny a také do kurzu španělštiny a potom také na počítačové kurzy, abych stále byla v obraze, abych stále věděla, jak se učit anebo jak se soustředit, protože mi dělá problém se soustředit na některé věci.

A to hlavně právě na počítače na vzdělání. Mě bavilo hlavně to, že jsem také ve škole měla různé přátele a také vlastně na střední škole jsem potkala svého současného partnera. Ale já se mu taky nedivím, že v jednadvaceti letech nechtěl mít dítě, protože on chtěl také studovat. Nakonec to dopadlo tak, že on se se mnou rozešel, takže jsem matka samoživitelka. Je to už několik let. Mému dítěti je už deset let a já jsem se před rokem vrátila právě do školy. Nyní studuji opět třetí semestr na vysoké škole a jsem opravdu nadšená a vůbec nelituji toho, že jsem předtím odešla a že jsem si dítě nechala. Nevadí mi, že jsem matka samoživitelka. Jde hlavně o to, že jsem si chtěla dodělat vzdělání a nyní na tom opravdu hodně pracuji