Když se řekne „emoce“, většina z nás si hned představí ženu. A není to klišé – emoce jsou součástí naší síly, něco, co nás utváří. Neznamená to, že bychom byly slabé, právě naopak. Umíme své pocity nejen vnímat, ale i používat k tomu, abychom zvládaly svět kolem sebe. Mít intuici, empatii a schopnost dát průchod emocím je dar, ne slabost. Ženy často slyší, že by neměly být přecitlivělé. Jenže co kdybychom to viděly jinak? Pocity jsou jako kompas. Když nás něco rozpláče, naštve nebo naopak dojme, je to signál, že nám na tom záleží. A právě díky tomu můžeme lépe vnímat, co v životě chceme a potřebujeme. Emoce nejsou překážka, jsou zdroj síly.

Je skvělé, že dnešní doba nám dává možnost o emocích otevřeně mluvit. Můžeme se vzájemně podporovat a sdílet své zkušenosti, aniž bychom se za to styděly. A to je důležité, protože právě tímto způsobem vytváříme opravdová a hluboká spojení. Ať už jde o kamarádky, rodinu nebo partnery, schopnost sdílet své pocity je základem zdravých vztahů. Ženská síla ale není jen o slzách nebo smíchu. Je to i o odvaze přiznat si, když něco nefunguje, a jít za svým štěstím. Emoce nás vedou k tomu, abychom byly autentické. A to je ta pravá síla, ale být samy sebou a nebát se ukázat své pravé já. Emoce jsou velice silné, ale také velice úžasné. Sama na sobě občas pociťuji neskutečnou radost, smutek, lítost, někdy až děsivý vztek. Nevím, zda to tak má každá, ale pár žen takových znám.

Emoce jsou naší každodenní součástí. Samozřejmě, někdy může být těžké emoce zvládat. Každá z nás asi zažila chvíli, kdy nás přemohl pláč, i když jsme to nechtěly. Ale víte co? I to je v pořádku. Pláč je očista, ventil, který nám pomáhá zvládnout tlak. Není to selhání, je to jen důkaz, že si dovolujeme být autentické. A to je obrovská odvaha. Emoce, emoce, emoce. Pro někoho neovladatelný problém, ale zároveň báječné osobité kouzlo.