Značná část planet naší Sluneční soustavy má jeden či více měsíců, přičemž naše Země není výjimkou. Pokud však hledáme tu, která jich má nejvíce, pak nemusíme dál než k Jupiteru. Ten má okolo 69 měsíců, i když jejich počet se neustále mění. To nás může přivádět k otázce, jak je vlastně získal. Pokud víme, náš Měsíc vznikl tím, že se po nárazu vesmírného objektu, nejspíše velkého asteroidu, v době formování Země část oddělila, a působením času a gravitace z ní vznikl Měsíc.

Ovšem tento způsob není možný v případě Jupiteru. Jistě, jedná se o zdaleka největší planetu, avšak jde o plynného obra se skutečně silnou vrstvou atmosféry, která by každý asteroid zničila dávno předtím, než by dopadl na povrch. Jak je tedy získal?

Odpověď zní, že si je jednoduše přitáhl. Mezi Marsem a Jupiterem se nachází oblast, nazývaná pás asteroidů. Zde se nachází jejich poměrně velká koncentrace. A vzhledem k velikosti a hmotnosti Jupiteru je pochopitelné, že si čas od času některý z nich přitáhne, aby se stal jeho souputníkem.

Pravdou však je, že zde najdeme dva typy měsíců, vnitřní a vnější. Ty vnější se nachází dál od planety a je pro ně charakteristické to, že jsou pouze dočasné. Jupiter si je sice přitáhl, avšak nejsou tak blízko, aby se dostaly pod plný gravitační vliv. To znamená, že jej po čase opustí a vydají se na vlastní cestu vesmírem.

Vnitřní měsíce jsou pak stálé. Nachází se tak blízko Jupiteru, že jeho gravitační vliv nemohou opustit. A jsou to právě tyto, které obdržely skutečná jména namísto pouze čísel a zkratek. Každé z nich má samozřejmě svou vlastní charakteristiku, a mnohé z nich by mohly být považovány za jiných podmínek za plnohodnotné planety. Takto však mají pouze status měsíce.

Je to rozhodně pozoruhodný proces, a prozrazuje nám mnohé o tom, jak se utvářela i naše planeta. A to jsou věci, které se mohou jednou ukázat jako velmi důležité.