Možná si někteří z vás ještě vzpomenou. Čtyři holé zdi, nikde nic, podlaha bez koberce a okna bez záclon. Inu, nový byt. Je třeba se pořádně porozhlédnout a rozmyslet si co kde bude. Nu a pak už jen vzít do ruky metr a jdeme na to. Spousta lidí nemá prostředky, tedy finanční, na to, aby si koupila nábytek a všechno příslušenství najednou. Nechtějí žádnou půjčku, nebo ji nedostanou, a budou se zařizovat podle svého. Jako základ je dobré si pořídit křeslo. Rozkládací. Dvěma se nic nepokazí. Mají výhodu, že se dají rozdělit, tedy, do každého pokoje jedno. No a když přijde první návštěva, můžete spát každý jinde, nebo křesla přestěhovat k sobě.

Dobře se v nich odpočívá a po rozložení jsou dobrá i na spaní. Bohužel ta nejlevnější nejsou určena ke spaní dlouhodobému. Takže je lze používat, ale ne na delší čas. Druhý kus nábytku bude již výše citovaný stůl, nebo něco se zásuvkami, aby náš majetek, jako spodní prádlo, ponožky a svetry nemusely být v papundeklových krabicích. Vida, už máme něco málo nábytku a začíná se to rýsovat. Ovšem do pořádného bydlení to má ještě hodně daleko. Poté už se pořizují věci rovněž důležité, ale už ne tolik a dá se bez nich být. Základem je však vařič.

Ono je třeba si občas něco ohřát a nemusí to být zrovna v mikrovlnce, proti které opět začínají brojit někteří lékaři. Takže obyčejný dvouplotýnkový, nebo i jedno je základ budoucí kuchyně. A pokud je léto, je třeba též lednice. V zimě se to strčí do krabičky a za okno, ale v létě? Nebo nezbývá než kupovat jen to, co se skutečně sní. Ale být v horku bez kostek ledu nebo chlazeného nápoje? Když už máme základ bydlení, tak už se dokupují skutečně jen věci absolutně nepotřebné, které slouží pouze k tomu, aby nám zpříjemnily pobyt mezi čtyřmi stěnami. To jsou třeba obrazy, různé maličkosti do poliček a tak podobně. Pak je teprve byt bytem.