V dnešní době je už velice normální, že člověk se vyzná dokonale v informační technologii. Že člověk ví, jak zacházet s počítačem nebo jak užívat různé počítačové klávesy a podobně. Samozřejmě, že se ale najdou také jedinci, kteří třeba vůbec neumí zacházet s mobilním telefonem anebo s počítačem. Někteří jedinci ani neví, co je informační technologie a podobně. Abych se vám přiznala, tak já jsem informační technologii a celkově počítače pochopila až asi v pětadvaceti letech. Jednoznačně jsem vůbec na to neměla kapacitu, vůbec jsem tomu nerozuměla. Ale myslím si, že na tom není vůbec nic špatného, žádný učený z nebe nespadl.

Tak to si myslím, že lidé, když se chtějí něčemu naučit nebo něčemu přiučit, že by také měli jednoznačně spolupracovat, neměli by se hádat a nesměli by se smát sobě navzájem. A říct, co je na tom špatného, že člověk neumí zacházet s počítačem anebo nezná, co je to informační technologie? Podle mého názoru na tom není absolutně vůbec nic špatného. Proč by člověk měl se učit třeba také něco, co ho vůbec nebaví? Já si vzpomínám, že na střední škole jsem měla opravdu veliké problémy s tím, že jsem se měla učit počítače, ale mě to vůbec nešlo. Mě to hlavně vůbec nebavilo.

Nechápala jsem, proč se musím učit něco, co mě nebaví a co vůbec dělat nechci, proč bych tohle měla dělat. Jenomže kvůli maturitě jsem tohle samozřejmě umět musela. Docela dost mě to štvalo, ale co jsem měla dělat, proto jsem navštěvovala ještě dva počítačové kurzy. Jenom kvůli tomu, abych udělala maturitu. A dala jsem za to asi deset tisíc korun. Pak mě to hodně mrzelo. Měla jsem si radši na vysvědčení z informatiky nechat čtyřku. Ušetřila bych takhle peníze. Ale co nyní? Samozřejmě, že už jsem všechno dohnala a naučila jsem se to sama, protože jsem jednoznačně sama chtěla, tak jsem to vyhledávala sama.